Povedlo se obojí – deska i koncerty. Oslavné recenze vyzdvihovaly to, s jakou lehkostí se Dyk dokázal přenést přes velké hity nebo jak hravě dokázal publikum získat na svoji stranu. Ostatně z velkých světových hitů je deska s B-Side Bandem složená, jen je Dyk přednáší v upraveném, swingovém kabátě. Takhle nabídl třeba Can´t Buy Me Love od Beatles nebo Smells Like Teen Spirit od Nirvany.

 

Sympatickým sólovým projektem Dyk skvěle rozšířil svůj dosavadní hudební prostor ohraničený kapelou Nigtwork. Mimochodem, mezi Anděly dobře známé, neboť za rok 2010 získala nejen ceny za videoklip a album roku (Tepláky aneb kroky Františka Soukupa), ale rovnou kralovala i jako Skupina roku.  

 

Dvě řadová alba stačila Nightwork k tomu, aby se stali fenoménem, který má pevnou základnu fanoušků. Ať už jde o samostatný koncert nebo festivalové vystoupení, vždycky je plno. Aby ne, vždyť parta, v níž kromě Dyka vystupují František Soukup, Jakub Prachař, Jan Maxián, Jakub Antl a Ondřej Sluka, vyprodukovala řadu hitů jako Globální oteplování, Mája nebo Tepláky.

 

Vojtěch Dyk je prostě na domácí hudební scéně výraznou osobností. S hudbou začínal už jako kluk v pražských Holešovicích, kde docházel do lidové školy umění. Od sedmi tak zpíval ve sboru, hrál na housle, později i na klavír. Cvičit se mu však moc nechtělo a tak z toho všeho zůstal jen u zpěvu. V patnácti začal s divadlem, studoval DAMU. Výčet rolí i divadel, v nichž hostoval, by byl dlouhý. A i když byl Dyk dokonce členem činohry Národního divadla, jeho srdeční záležitostí je holešovická La Fabrika. Zde také vznikla zajímavá deska, která letos Dykovi právem přinesla nominaci v kategorii Nejlepší zpěvák.